Jaký byl Velký workshop PA v Praze?

Jak jinak než úžasný. Včera jsem si od samého rána užívala scrapování pod vedením úžasných žen z Papero amo. Všem nám pod rukami vznikaly jedinečné kousky plné vzpomínek. Ráda bych se teď s Vámi podělila o tu krásu, kterou jsem si z kurzu přivezla.

Hned po příjezdu mě čekalo vřelé přijetí od Aničky a Pavlíny. Jako dárek jsme dostaly jejich nový kalendář a malý odznáček. Poté už se jen stříhalo, lepilo, psalo a povídalo.

Seděla jsem ve skupině, která začínala layoutem, své bohaté zkušenosti nám předávaly dvě Janičky, připravily si pro nás stránky plné koleček a hlavním zdobením bylo šití. Donekonečna mě nepřestane udivovat, jak ze stejného materiálu může vzniknout tolik různorodých a osobitých stránek. Po prvotních protestech se nakonec všechny účastnice z naší skupiny odvážily stoupnout k šicímu stroji a stránku si ozdobit prošitím. Janička s Janičkou nám ochotně radily a sdělovaly své triky a finty při tvoření stránek.

Po obědě nás čekalo krasopsaní s Alčou a Silvou. Všechny jsme dostaly písanku nadepsanou vlastním jménem a v ní pracovní listy, postupně jsme si prošly všechna písmena abecedy. Byly jsme jako prvňáčci nad písankou, v místnosti panovalo naprosté soustředění nad jednotlivými tahy. 

Třešinkou na dortu poté bylo vytvoření tzv. desetiminutového přání s využitím krasopísma, které jsme celou hodinu a tři čtvrtě trénovaly. 

Já jsem se rozhodla přání ještě dnes dotvořit, velkou inspirací mi byl již zmiňovaný kalendář, plný nádherně vyvedených citátů. 

Nejdřív jsem si udělala návrh, poté jsem se rozhodla napsat vše přímo do přání, ale co čert nechtěl, hned v prvním slově jsem vynechala písmenko, takže jsem vše napsala na sólo papír a ten pak do přání vlepila.

A protože přání je k narozeninám, dodělala jsem k němu ještě obálku.

Posledním kurzem bylo vytvoření minialba pod vedením Pavlíny. Musela jsem nasadit super rychlé tempo, protože jsem bohužel spěchala na vlak a tak si poslední část kurzu nedobrovolně zkrátila o 30 minut. Nicméně cesta vlakem byla dlouhá a já v jejím průběhu stihla album dotvořit. Aspoň mi tříhodinová cesta rychle utekla. Zdobení nebylo nijak náročné a šlo mi pěkně od ruky, jen základ alba mi pořád připadal nějaký nedotvořený, udělala jsem si na něj tedy přebal, vše se tak krásně sjednotilo a já jsem se naprosto spokojená po příjezdu chlubila vím co jsem si z výletu do Prahy přivezla.

Velký dík holkám za uskutečnění kurzu, vím, že je za tím plno práce, která není vidět. Jo a taky Janičce S. za dokonalou sladkou tečku v podobě neskutečně vynikající na jazyku se rozplývající makronky.

S láskou k papíru 

Zaječí inspirace

Zdravím všechny po dlouhé odmlce, nebojte tvořím, všechno fotím, jen nestíhám psát. Vím, že neustále slibuji, že se polepším, tak snad už mi to tentokrát vyjde. Velikonoce se kvapem blíží a tak je na čase přispěchat s inspirací na velikonoční přání. V pondělí jsem si dovezla novinková razítka od PA s motivem Velikonoc, jsou naprosto dokonalá, no posuďte sami (koupit můžete zde)

                                                   

Byly to sice muka, ale s tvořením jsem musela vydržet až do úterního dopoledne, kdy jsem šoupla Rozárku spinkat do kočárku a pustila se do tvoření. Nachystala jsem si hromádku základů na přání velikosti 10 x 15 cm a pustila se do práce. 

Celkem jsem vytvořila 10 přání. Od jednodušších až po složitější. Než se Vám pochlubím sjednotlivými kousky. Podělím se s Vámi ještě o pár myšlenek, které mě napadly, když jsem uviděla sadu. Proboha k čemu jsou tam ty tečky( že by to byly zaječí bobky nebo zob pro ptáčka :o), co s nimi? No uvidíte. Jak to udělám, když chci mít uši uvnitř růžové a okolo černé, vymyslela jsem hned několik způsobů. 

Teď už pojďme mrknout co vzniklo. Přání jsem rozdělila do skupinek:

Clean and simple:

Kromě velikonoční sady jsem použila ještě razítka ze sady princezny a hrdinové a razítko růžičky

Druhé přání je opět spojení obou předešlých sad doplněné o drobné papírové kvítečky, které si vytvářím sama.

Poslední přání z této skupinky je více vystřihovací. Podle návodu na pinterestu jsem si vytvořila mašli pod krk zajíce. Nakreslila hlavu a vystřihla uši, pak už jen slepila dohromady. V tomto případě jsem růžové vnitřky uší vystřihla z papíru a nalepila do razítka.

Razítkové pozadí:

K čemu, že jsou ty zaječí bobky? Třeba k vytvoření efektního pozadí. Kroužky jsem vyrazila raznicí, podložila barevnými papíry, razítka vybarvila akvarelovými pastelkami a vodním štětcem. Lepila jsem 3D páskou.

Jedno patří přání, vítající jaro. Nápis je kombinací dvou razítek, jak na to Vám ukážu příště.

Další pozadí je z různě natáčený malých zaječích oušek, chtěla jsem aby nebylo moc výrazné, proto jsem zvolila šedý papír a na něj sem tiskla šedým inkoustem. Určitě by moc hezky vypadal kraft papír a hnědý inkoust. Určitě si to ještě vyzkouším.

U velkých uší jsem chtěla mít středy růžové, natiskla jsem tedy uši růžovým inkoustem a linie pak obtáhla černým fixem. Nápis jsem dozdobila větvičkami a přidala černé stínování tenkým fixem.

Přání s rámečkem:

Rámeček jsem ručně vyřízla z bílého papíru a na rýhovací desce na něm vytvořila embosovaný rámeček. Přilepila jsem jej 3D na vzorovaný podklad, který jsem nechala mírně přesahovat mimo rámeček a do rámečku nalepila vystřihané uši.

Uši jsou opět natištěné růžovým inkoustem, okraje obtažené černým fixem a vše vybarvené akvarelovými pastelkami a vodním štětcem.

V druhé variantě jsem natiskla nápis na bílý papír doložila barevným a přilepila 3D páskou, dozdobila ušima a vajíčky. Zdálo se mi to málo, tak jsem přidala ještě vnější rámeček akvarelovým fixem.

V tomto případě jsem uši razítkovala růžovým inkoustem, poté jsem si pomocí maskovacího papírku překryla středy a znovu orazítkovala černým inkoustem. Vybarvila jsem akvarelovými pastelkami a vodním štětcem.

Akvarelové pozadí:

Tak a na závěr jsem si nechala dvě tragédie. První přání se mi moc nelíbí, nevím proč, prostě to není to co jsem si představovala. Pozadí je vytvořené anilinovými barvami, předtím jsem bezbarvým práškem naembosovala bobky, ale efekt není takový jaký jsem si představovala. Možná malý barevný kontrast. Poté jsem přidala na 3D pásku nápis. 

U těchto uší jsem se snažila růžovou pastelkou dotónovat černý otisk.

Při posledním přání jsem si dala opravdu záležet, ale jak už to tak bývá, čím dokonalejší jsem to chtěla mít, tím se mi dařilo méně. Obrázek i pozadí bylo dle mých představ, už chyběl jen natisknout nápis. Zvolila jsem staz on a to byla osudový chyba, nejprve mi při otevírání vypadl z ruky a co čert nechtěl dopadl přímo na přání, samozřejmě, že zanechalo šmouhy. Hlavou mi proběhla hromada vybraných výrazů. Co teď, vyhodit? To nééé, tolik práce! Nějak to zkusím zachránit a teď svou úlohu opět sehrály zaječí bobky, natiskla jsem je v místech, kde byly šmouhy. 

Tragédie zažehnána, říkala jsem si. Opak byl pravdou, když jsem chtěla natisknout nápis, nejdřív  se mi přilepilo razítko na papír a otisk mírně strhlo, při opětovném pokusu se mi posunul papír, takže jsem se netrefila na stejné místo, tím vznikl nápis moc tlustý. Rozhodla jsem se, že ho alespoň zjemním pomocí bílé gelové tužky, ta se však na staz on nechtěla chytit. 

Rozhodla jsem se s tím raději už nic nedělat. Na všechny ty tragédie není přání až tak strašné, i když je na hony vzdálené od mé původní představy.

Snad jsem Vás inspirovala a velikonočně naladila. 

Hezké svátky jara přeje